Akademická malířka Jiřina Adamcová (1927–2019) patří k osobnostem českého poválečného umění. Narodila se v Rudlicích u Znojma, vyrůstala v evangelickém prostředí a v letech 1946–1950 studovala na Akademii výtvarných umění v Praze v ateliéru grafiky u Vladimíra Pukla. Zpočátku se prosadila především jako grafička a ilustrátorka, později realizovala řadu monumentálních děl v architektuře – např. mozaiku Jan Želivský a jeho doba v pražském metru na stanici Želivského. Od konce 80. let se její tvorba soustředila téměř výhradně na křesťanské motivy, které zpracovávala osobitou kombinovanou technikou spojující malbu, kresbu, koláž i rukopisné texty. Vystavovala nejen v Česku, ale také na Slovensku, v Polsku, Švýcarsku, Německu a ve Spojených státech. Její díla jsou zastoupena např. ve sbírkách Národní galerie v Praze, Galerie hlavního města Prahy, v Památníku Terezín, v Showspace Gallery ve Philadelphii, či v australském kostele v Glenbrooku.
Adamcová chápala výtvarné umění jako prostor svědectví – jako místo, kde se osobní zkušenost, víra a dějiny protínají v obraze. Typická je pro ni práce s kontrastem světla a tmy, s dynamickou linií i s výraznou, často symbolicky zatíženou barevností. Do obrazové plochy vstupuje slovo – biblický verš, úryvek modlitby, osobní poznámka – které není ilustrací, ale rovnocennou součástí kompozice. Její díla otevírají téma času, utrpení a naděje. Na místo popisnosti volí metaforu a vrstvení významů.
_________________________________________
Výstava se uskuteční za finanční podpory Prague 5 City District v rámci projektu Sousluktury 2026.
